Novinky

– Začalo to bombami a raketami, válka mezi Íránem a USA se však nyní stále více přesouvá na ekonomickou frontu: Teherán blokuje dodávky ropy, čímž tlačí vzhůru inflaci a úrokové sazby po celém světě. Americká vláda se prostřednictvím ekonomických sankcí pokouší srazit íránský režim na kolena. „To může fungovat, ale takové sankce potřebují čas, než se jejich účinek projeví,“ komentuje Jan Zendulka, CEO společnosti Moventum a.s. Do té doby budou trpět finanční trhy, světová ekonomika i investoři.

Pro finanční trhy to znamená značné turbulence. Výnosy státních dluhopisů vzrostly na úrovně, které nebyly k vidění řadu let. Výnos třicetiletých amerických státních dluhopisů se blíží 5,3 procenta, což je úroveň naposledy zaznamenaná v roce 2007. Výnos desetiletého německého státního dluhopisu vzrostl na 3,3 procenta, zatímco jeho japonský protějšek dosáhl poprvé od roku 1996 tří procent. Růst úrokových sazeb vytváří tlak jak na soukromé a veřejné finance, tak na akciové trhy a světovou ekonomiku.

Hlavním důvodem vysokých výnosů je zadlužení a inflace. V eurozóně činila inflace v srpnu 3,3 procenta, přičemž ji podporuje válka v Íránu, která žene ceny ropy stále výše. Ceny energií vzrostly meziročně o 14,3 procenta; v Německu vyskočily o více než deset procent. Evropská centrální banka proto pravděpodobně v září zvýší své klíčové úrokové sazby. Podobný krok signalizuje i americký Federální rezervní systém.

Blokádou Hormuzského průlivu vysílá íránské vedení ekonomické šoky do celého světa. Ekonomický tlak však vyvíjí také americká vláda: ministr financí Scott Bessent oznámil novou vlnu sankcí proti Íránu a zemím, které s ním obchodují. Cílem je režim „ekonomicky uškrtit“ a tím vyhrát válku, která je ve Spojených státech nepopulární. „Protože američtí voliči nechtějí další válku na Blízkém východě, Trump se nyní snaží vrátit k předválečné sankční politice,“ říká Zendulka.

Z pohledu stále mocnějších Revolučních gard je ve hře také samotné přežití režimu. Zendulka říká: „A vzhledem k porážce USA – přinejmenším ze strategického hlediska – nyní íránská vláda vidí dlouho očekávanou příležitost přimět Spojené státy ke stažení z Blízkého východu. Tento cíl sleduje již od íránské krize s rukojmími v roce 1979.“

V reakci na to se mobilizuje ekonomický protitlak: Teherán varoval všechny státy před účastí na americké ekonomické válce a pohrozil, že jinak budou považovány za nepřátele. Íránský parlament zároveň pokračuje v plánu na zavedení trvalých poplatků pro lodě proplouvající Hormuzským průlivem. Jde o pokus proměnit kontrolu nad touto trasou v nový a naléhavě potřebný zdroj státních příjmů. „Namísto deeskalace to vede k dalšímu zatvrzování pozic,“ říká Zendulka. „Washington sází na finanční udušení, zatímco Teherán fakticky uplatňuje nároky na svrchovanost nad jednou z nejdůležitějších světových tras pro přepravu ropy.“

Pro investory to má dalekosáhlé důsledky. „Dokud budou Revoluční gardy schopny útočit na tankery, americké základny a energetickou infrastrukturu v Perském zálivu, Írán bude mít fakticky právo veta nad trvalým mírem,“ uvedl Zendulka. Rizika spojená s cenami ropy a bezpečností v Perském zálivu pravděpodobně zůstanou dlouhodobě zvýšená, i když akutní globální ropná krize se zatím nerozvinula. Nejnovější vlna sankcí i snaha Teheránu zakotvit tranzitní poplatky v zákoně ukazují, že obě strany stále více spoléhají na ekonomický místo vojenský nátlak, čímž nejistotu spíše prodlužují, než aby ji řešily.

Pro investory to znamená pokračující vyšší rizikové přirážky v cenách energií, větší volatilitu a vyšší úroveň inflace i výnosů dluhopisů. Akcie z oblasti bezpečnosti, obrany a energetiky zůstávají z taktického hlediska relevantní, zatímco bezpečná aktiva, jako je zlato, jsou atraktivní nejen kvůli globální dluhové krizi. „Je pravděpodobnější,“ říká Zendulka, „ že konflikt spíše přeroste v dlouhodobý stav, než že by se jej podařilo v dohledné době ukončitt.“