Novinky

Často zmiňovaný odchod Číny z amerických státních dluhopisů pravidelně vyvolává rozruch na finančních trzích. Při bližším pohledu se však ukazuje, že o náhlém ústupu, ani o globálním odlivu z trhu amerických státních dluhopisů, nelze hovořit. „Jde spíše o dlouhodobou, strategickou diverzifikaci ze strany řady zemí,“ říká Jan Zendulka, CEO společnosti Moventum a.s. „A dosud to mělo na globální finanční systém jen omezený dopad.“

Čína od roku 2013 fakticky snížila své držby amerických státních dluhopisů přibližně na polovinu a z někdejšího největšího věřitele se postupně stala diverzifikovanějším investorem. „Nedávné regulatorní upozornění z Pekingu, které vyzývá banky s vysokým podílem amerických státních dluhopisů k omezení expozice, však nepředstavuje zásadní obrat,“ říká Zendulka. „Jde především o klasické řízení rizik.“ Čínské regulační orgány usilují o snížení koncentračních a volatilních rizik, zatímco geopolitické napětí přináší další nejistotu.

Navzdory tomuto poklesu zůstává americký dluhopisový trh pozoruhodně stabilní. „Úzké rozpětí mezi nákupní a prodejní cenou, nízká volatilita a hladký průběh aukcí ukazují, že nelze hovořit o stávce kupujících,“ uvádí Zendulka. Ani kapitálové toky nenasvědčují ústupu. Přestože podíl zahraničních investorů na americkém státním dluhu klesl z přibližně 50% na začátku roku 2015 na zhruba 31%, „v absolutním vyjádření drží zahraniční investoři stále rekordní objem kolem 9,4 bilionu USD,“ dodává Zendulka.

Současný trend tak méně připomíná koordinovaný globální odchod a více posun ve struktuře investorů. Zatímco Čína, Německo, Francie a Spojené arabské emiráty své pozice mírně snižují, jiní investoři je naopak navyšují. „Kanada nedávno zvýšila své držby přibližně o 53 miliard USD, Norsko o 25 miliard USD a Saúdská Arábie o 14 miliard USD,“ říká Zendulka. „Poptávka tak zůstává prozatím široce rozprostřená.“

Politické nejistoty za prezidenta Donalda Trumpa – například kontroverze kolem Grónska – vyvolaly občasné napětí i v Evropě. Některé penzijní fondy své pozice v amerických státních dluhopisech snížily. „Zatím to však nemělo žádný systémový dopad,“ uvádí Zendulka. „Trh tyto úpravy absorboval bez výraznějších narušení.“ Dalším stabilizačním faktorem je přetrvávající vysoký obchodní přebytek Číny, který nedávno dosáhl přibližně 1,2 bilionu USD. Tyto přebytky nadále podporují vývoz kapitálu. Namísto návratu do domácí ekonomiky směřují značné prostředky do zahraničních aktiv – hledisko výnosnosti převažuje nad snahou o plnou repatriaci kapitálu.

Oficiální americká data navíc mohou skutečnou expozici Číny podhodnocovat. Odhady naznačují, že reálné držby zůstávají nad hranicí jednoho bilionu USD, částečně prostřednictvím evropských depozitářů, například v Belgii. „A z hlediska strategie stále neexistuje plnohodnotná alternativa k americkému dolaru,“ říká Zendulka. „Nedostatek dostatečně velkých, likvidních a bezpečných tříd aktiv v jiných měnách výrazně omezuje možnosti Pekingu v oblasti diverzifikace.“

Strukturální trend směrem k postupné diverzifikaci je tedy reálný, avšak o náhlém globálním odklonu od amerického dluhopisového trhu nemůže být řeč. „Dokud budou Spojené státy v zahraničí více nakupovat než prodávat, budou existovat kupci amerických státních dluhopisů,“ uzavírá Zendulka. „Klíčovou otázkou proto není, zda poptávka existuje, ale odkud přichází.“ Tyto pohyby tak nepředstavují riziko pro stabilitu trhu, ale spíše pokračující přeskupování v rámci globálního kapitálového systému, který zůstává robustní.