Novinky

Válka s Íránem by se pro Spojené státy mohla nakonec ukázat jako nákladnější, než se původně očekávalo. Nikoliv primárně kvůli rostoucím cenám ropy, inflačním tlakům nebo volatilitě na akciových trzích, ale proto, že jeden ze strukturálních pilířů americké dominance v globálním obchodě může začít slábnout: systém petrodolaru. „Čína zatím zůstává nápadně zdrženlivá, navzdory strategickému významu íránské ropy pro její energetické zásobování,“ říká Jan Zendulka, CEO společnosti Moventum a.s. „Přesto by se nakonec mohla stát největším vítězem krize, pokud se jí začnou vyplácet roky strategických příprav a jüan se stále více prosadí jako alternativa k americkému dolaru v globálním obchodě.

Zdá se, že Čína uplatňuje strategii trpělivosti. Zatímco současná eskalace váže značné politické, vojenské a finanční zdroje Spojených států, Peking se prezentuje jako stabilní a předvídatelná alternativa. Konflikty na Blízkém východě byly vždy nákladné, ale málokdy destabilizovaly tak zásadní globální centrum energetiky a obchodu tak hluboce jako současná konfrontace.

„Pro strategické konkurenty, jako je Čína, to vytváří klasické geopolitické okno příležitosti,“ říká Zendulka. „Právě proto, že se Čína přímo nestaví na žádnou stranu – a dokonce ani vojensky nezasahuje – může stále nepřímo profitovat, například prostřednictvím ekonomických nebo institucionálních alternativ.“

Zároveň se zdá, že v zemích Perského zálivu rostou obavy v oblasti hospodářské. Podle zpráv zástupci Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů, Kuvajtu a Kataru interně diskutovali o ekonomických dopadech současného konfliktního prostředí. „Mezi klíčová témata patří rostoucí výdaje na obranu a bezpečnost, potenciální narušení obchodních toků a také tlak na cestovní ruch, letectví a vývoz energií,“ vysvětluje Zendulka.

Několik států Zálivu také přehodnocuje probíhající investice a budoucí kapitálové závazky, aby omezily možné ekonomické škody v případě další eskalace konfliktu. „V takovém prostředí nelze vyloučit rozsáhlé přesuny kapitálu,“ říká Zendulka.

Důsledky takových úvah by byly značné. Státní investiční fondy monarchií v Perském zálivu patří k největším kapitálovým zásobárnám na světě. Ještě nedávno přitom výhledově počítaly s investicemi v USA v řádu stovek miliard amerických dolarů. „Jakékoli přehodnocení těchto kapitálových toků by mohlo mít okamžité dopady na globální finanční trhy,“ poznamenává Zendulka. „ Ovlivnilo by to také spolupráci se Spojenými státy, jejichž současný přístup je stále častěji vnímán jako rizikový a potenciálně ohrožující ekonomické modely států Zálivu.“

Tento vývoj má také strategický rozměr. Historicky tvořily monarchie v Perském zálivu základ takzvaného systému petrodolaru. Od 70. let 20. století se většina světového obchodu s ropou vypořádává v amerických dolarech. „Toto uspořádání bylo klíčovým faktorem pro upevnění role dolaru jako dominantní světové rezervní a obchodní měny,“ říká Zendulka. „Pokud však hlavní vývozci energií začnou více diverzifikovat svá ekonomická partnerství, globální měnová architektura by se mohla postupně stát více multipolární.“

Čína se na takový scénář připravuje již řadu let. Prostřednictvím své iniciativy Pás a stezka (Belt and Road) vybudovala rozsáhlou infrastrukturní síť zahrnující více než 150 zemí, včetně přístavů, železnic, dálnic, elektrických sítí, optických kabelů a logistických uzlů. Tato fyzická infrastruktura vytváří dlouhodobé ekonomické vazby a usnadňuje integraci do čínských dodavatelských řetězců a finančních struktur.

Současně Čína vyvíjí institucionální alternativy k finančnímu systému ovládanému Západem. „Díky přeshraničnímu mezibankovnímu platebnímu systémemu systému CIPS (Cross-Border Interbank Payment System) vytvořila Čína platformu, která umožňuje zpracovávat mezinárodní transakce mimo tradiční struktury založené na systému SWIFT,“ říká Zendulka. „Zároveň získává na významu rozšířená skupina BRICS. Ta nyní zahrnuje několik velkých vývozců energií, což potenciálně vytváří protiváhu zavedeným západním ekonomickým institucím.“

Symbolický milník nastal v roce 2023, kdy Saúdská Arábie začala část svých ropných exportů do Číny zaúčtovávat v čínských jüanech. I když objemy zůstávají relativně omezené, signál je jasný: i klíčoví aktéři stávajícího systému stále více zkoumají alternativní možnosti.

Zatímco Spojené státy v posledních dvou desetiletích investovaly obrovské finanční prostředky do vojenských angažmá na Blízkém východě, Čína se z velké části zaměřila na ekonomickou integraci a infrastrukturní propojení. „Středem zájmu byla zejména Afrika, která je vnímána jako region nabízející jedny z největších dlouhodobých růstových příležitostí,“ říká Zendulka. „Strategický přístup je jasný: méně přímé geopolitické konfrontace a místo toho dlouhodobá ekonomická integrace.“

V tomto kontextu se mlčení Pekingu v současném konfliktu nejeví jako pasivita, nýbrž jako promyšlená forma strategické trpělivosti. „Každá geopolitická eskalace, která oslabuje aliance, destabilizuje energetické trhy nebo přesměrovává kapitálové toky, by mohla nepřímo posílit právě tu alternativní ekonomickou architekturu, kterou Čína systematicky buduje již dvě desetiletí,“ uzavírá Zendulka.

Jak říká známé rčení často připisované Napoleonovi: Nikdy nepřerušuj svého nepřítele, když dělá chybu.