Novinky

Sílící rivalita mezi Spojenými státy a Čínskou lidovou republikou stále výrazněji ovlivňuje globální dění – jak v politické, tak v ekonomické oblasti. V současnosti se tento konflikt odehrává především prostřednictvím obchodní politiky. Možnost vojenské konfrontace však již nelze vyloučit. Potenciálním ohniskem konfliktu je Tchaj-wan. Peking v současnosti stupňuje tlak, zatímco reakce Spojených států zůstává spíše zdrženlivá. „Krize kolem Tchaj-wanu představuje jedno z největších rizik pro globální finanční trhy,“ varuje Jan Zendulka, CEO společnosti Moventum a.s.

Čína pokračuje v prosazování svého nároku na kontrolu lodní dopravy v okolí Tchaj-wanu. Americké zpravodajské služby se domnívají, že Čínská lidová osvobozenecká armáda by mohla být nejpozději do roku 2027 operačně připravena podniknout kroky proti Tchaj-wanu. „Eskalace by se mohla stát jednou z hlavních priorit čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, zejména s ohledem na prezidentské volby na Tchaj-wanu v lednu 2028,“ říká Zendulka.

Tlak na Tchaj-wan se již stal novou normou. Čínská pobřežní stráž kontaktuje lodě v mezinárodních vodách a požaduje informace o přístavu jejich vyplutí i cílové destinaci. Spolu s vojenskými cvičeními, narušováním vzdušného prostoru a kybernetickými útoky to vytváří trvalý psychologický tlak, jehož cílem je Tchaj-wan postupně oslabit. „Zdá se, že cílem Pekingu není klasický vojenský útok, ale spíše dosažení vítězství pod prahem otevřené války,“ vysvětluje Zendulka. Tchajwanské obyvatelstvo má být demoralizováno a zároveň mají být zasety pochybnosti o spolehlivosti bezpečnostních záruk poskytovaných Spojenými státy. Ve svých 73 letech má Si Ťin-pching pravděpodobně na paměti také omezenější časové okno pro uskutečnění svých strategických cílů.

Jedním z hlavních bodů zájmu jsou prezidentské volby na Tchaj-wanu v roce 2028. Ať už bude znovu zvolen současný prezident Laj Čching-te, nebo bude kandidovat Čcheng Li-wen z vůči Číně vstřícnější strany Kuomintang (KMT), z pohledu Pekingu lze očekávat, že Tchaj-wan bude i nadále postupovat obezřetně. „Pokud bude frustrace z nedostatku politických ústupků dále narůstat,“ říká Zendulka, „Čína by mohla tlak ještě více zesílit.“

Jedním z možných nástrojů je tzv. „celní karanténa“. Namísto přímé invaze by Peking mohl omezit leteckou i námořní dopravu směřující na Tchaj-wan a vynutit si odbavení prostřednictvím pevninské Číny. Takovou ekonomickou blokádu by Spojené státy jen obtížně prolomily, aniž by zároveň riskovaly nekontrolovanou eskalaci konfliktu. „Zdá se, že Washington není na takový scénář dostatečně připraven,“ konstatuje Zendulka. Zpožděné dodávky zbraní do Tchaj-peje, zaměření na scénáře přímé invaze namísto strategií vedených v tzv. šedé zóně a prezidentská volební kampaň v USA v kritickém období na začátku roku 2028 by mohly Pekingu vytvořit příznivé okno příležitosti.

Pro investory by prohlubující se krize kolem Tchaj-wanu měla zásadní význam. Tchaj-wan vyrábí významnou část nejpokročilejších polovodičových čipů na světě a podílí se přibližně jednou pětinou až jednou čtvrtinou na celosvětové produkci polovodičů. Případný konflikt by vážně narušil dodavatelské řetězce v technologickém sektoru a výrazně zvýšil geopolitické koncentrační riziko investičních portfolií. Zendulka uzavírá: „Investoři s vysokou expozicí vůči technologickým akciím navázaným na Tchaj-wan by měli věnovat větší pozornost diverzifikaci, alternativním lokalitám pro výrobu polovodičů a strategiím zajištění proti geopolitickým rizikům. Klíčovou otázkou zůstává, zda věrohodné odstrašení a diplomacie dokážou zabránit tomu, aby se současná strategická rovnováha proměnila v otevřenou krizi s dopady na celou světovou ekonomiku.“