Novinky

Evropští střadatelé nenápadně přicházejí o své bohatství: na neúročených účtech leží biliony, zatímco inflace snižuje jejich kupní sílu. „Největší chybné alokace kapitálu v Evropě možná nenajdeme na akciovém trhu, ale spíše na běžných a spořicích účtech s okamžitým přístupem,“ komentuje Jan Zendulka, CEO společnosti Moventum a.s.

Už dlouho je známo, že většina střadatelů je averzní vůči riziku. Chtějí jistotu a ukládají své úspory tam, kde věří, že budou v bezpečí. Problém spočívá v tom, že právě na těchto místech není ztráta hodnoty pouhou možností, ale nevyhnutelností. Odhaduje se, že evropské domácnosti drží na bankovních účtech přibližně 14 bilionů eur, jejichž reálná hodnota se rok co rok zmenšuje vlivem inflace.

„Tento problém není nový, ale stává se stále naléhavějším,“ říká Zendulka. Míra inflace v Německu nedávno činila 2,9 % a ve Spojených státech dokonce 3,8 %. Ti, kteří chtějí mít své peníze v údajně bezrizikových investicích, sledují, jak jim doslova protékají mezi prsty. Inflace působí jako neviditelná daň z majetku: pomalá, stabilní a politicky téměř nepostřehnutelná. Zároveň z tohoto chování profitují banky. Vysoké objemy vkladů pro ně zůstávají levným zdrojem financování, zatímco rostoucí úrokové sazby stabilizují jejich marže.

Současně se stále výrazněji projevuje strukturální střet cílů: zatímco vlády stále více spoléhají na soukromé penzijní připojištění a účast na kapitálovém trhu, velká část majetku zůstává na nízkoúročených vkladech. Evropská ekonomika potřebuje soukromý kapitál pro růst a inovace, přesto důvěra v kapitálový trh zůstává omezená. „Obyvatelstvo hledá jistotu,“ říká Zendulka, „ale systém potřebuje ochotu podstupovat riziko.“

Tento vývoj má dalekosáhlé společenské důsledky. Stárnoucí populace v kombinaci s nízkou účastí na kapitálových trzích a přetrvávající inflací ohrožuje nejen individuální bohatství v dlouhodobém horizontu. Zároveň narušuje finanční odolnost celých ekonomik.

Pro investory by to mělo být podnětem k přehodnocení přístupu: likvidita zůstává důležitá, avšak dlouhodobě vysoký podíl hotovosti může být v inflačním prostředí sám o sobě rizikem. Zásadní otázka se proto mění: místo „Jak bezpečné jsou moje peníze?“ se stále více ptáme „Jak bezpečná bude moje kupní síla za deset let?“

„To je možná to nejnepříjemnější zjištění, kterému dnes musíme čelit,“ vysvětluje Zendulka. „Největším rizikem pro mnoho dnešních střadatelů možná není kapitálový trh, ale jejich strach z něj.“