Most přes propast: Farmaceutické licence místo obchodní války

Čínský vojenský stratég Sun-c’ radil vždy ponechat protivníkovi únikovou cestu, aby se předešlo bezvýchodnému boji. Zdá se, že právě touto zásadou se v oblasti biotechnologií řídí Spojené státy a Čína, krátce předtím, než se Si Ťin-pching a Donald Trump znovu setkají na summitu APEC v Šen-čenu. Ačkoli ani jedna strana se nevzdává vzájemného soupeření, obě ponechávají otevřený jeden zásadní kanál: poskytování licencí na léčivé přípravky. „To ukazuje, že Čína a USA se navzájem potřebují více, než jsou ochotny připustit,“ říká Jan Zendulka, CEO společnosti Moventum a.s. Investoři z toho mohou těžit.

Americká vláda považuje obchodní vztahy s Čínskou lidovou republikou za riziko pro národní bezpečnost. Washington se proto snaží omezit svou ekonomickou závislost na Číně prostřednictvím dovozních cel, zákazů vývozu technologií a kontroly investic. To se dotýká i farmaceutického odvětví: americké ministerstvo financí předložilo návrhy pravidel omezujících investice v zemích, jako jsou Čína a Rusko. Na čínské farmaceutické společnosti by se tak vztahovaly stejné bezpečnostní požadavky, jaké již platí pro polovodiče a umělou inteligenci. „Biotechnologie se tím dostaly do oblasti národní bezpečnosti,“ uvádí Zendulka.

Pod drobnohled se dostávají přeshraniční společné podniky a přímé kapitálové účasti. „Transakce, jako byla stomilionová dolarová investice společnosti Pfizer do 3SBio, budou v budoucnu pravděpodobně téměř nemožné,“ vysvětluje Zendulka. Washington však nechce spálit všechny mosty. Čistě licenční smlouvy jsou z omezení vyňaty. Americké farmaceutické společnosti tak budou moci i nadále získávat licence na léčivé přípravky či účinné látky vyvinuté a zkoumané v Číně, například na inovativní protinádorové terapie. „Zakazuje se vlastnictví, nikoli spolupráce,“ říká Zendulka.

Licence nejsou ve farmaceutickém průmyslu ničím novým. Již před téměř 50 lety poskytla společnost Genentech firmě Eli Lilly licenci k využití své inzulinové technologie. Novinkou je však rychlost, s jakou čínské společnosti vyvíjejí nové účinné látky, a to za výrazně nižší náklady než jejich západní konkurenti. Počet licenčních dohod proto za posledních pět let vzrostl více než desetinásobně, zejména v oblasti onkologie a léčby obezity.

Čína tak získala náskok v inovacích. Velkým západním farmaceutickým společnostem zároveň končí patentová ochrana klíčových, mimořádně úspěšných léků, a proto potřebují doplnit své vývojové portfolio. „Čínský výzkum jim poskytuje přesně to, co potřebují,“ říká Zendulka. Ve Washingtonu to vyvolává znepokojení napříč politickými stranami. „Rostou obavy, že se americký farmaceutický průmysl stává příliš závislým na čínských inovacích.“

Ani čínská strana však není se současným stavem zcela spokojena. Peking se obává, že své vlastní objevy poskytuje na základě licencí příliš levně. Poskytovatelé licencí totiž obvykle získávají jen 10 až 15 procent příjmů vytvořených mimo Čínu. Hrozí tak nejen ušlé zisky, ale také ztráta vedoucího postavení ve světě.

Čínské ministerstvo obchodu proto chce omezit vývoz pěti druhů biotechnologií, z omezení však vyjímá licenční smlouvy, partnerství a výzkumné služby. Důvodem je, že nedostatečně financovaný čínský systém zdravotního pojištění si mnoho těchto inovací nemůže dovolit. Domácí trh je příliš omezený, a poskytování licencí tak pro řadu vývojářů zůstává jedinou možností, jak své objevy komerčně využít. „Kdo nemůže prodávat doma, musí vyvážet,“ vysvětluje Zendulka. Změnit by se to mohlo až po reformě veřejného zdravotnictví v Číně nebo po výrazném rozšíření soukromého zdravotního pojištění.

Navzdory všem geopolitickým rozporům jsou na sobě obě velmoci vzájemně závislé. Kompromis v biotechnologiích je proto třeba vnímat jako pragmatický signál krátce před dalším setkáním Si Ťin-pchinga a Donalda Trumpa na summitu APEC v polovině listopadu. „Obě strany mohou ukázat svou rozhodnost, aniž by přerušily tok vývoje léčiv, který je spojuje,“ říká Zendulka.

Z pohledu investorů je to dobrá zpráva. Západní farmaceutické společnosti budou mít nadále přístup k Číně jako k nákladově efektivnímu zdroji inovací, ovšem prostřednictvím licencí, nikoli kapitálových účastí. Akcie čínských biotechnologických společností sice zůstanou citlivé na politické výkyvy, zachovají si však svůj nejdůležitější obchodní model. Zendulka uzavírá: „Dokud čínský zdravotnický systém nedokáže dostatečně komerčně využít vlastní inovace, zůstane Západ jejich nejvýznamnějším odběratelem a licence společnou měnou obou soupeřů.“ Kdo nemá sílu, musí se spolehnout na důvtip – tak by se dalo shrnout poučení, které Sun-c’ formuloval již několik staletí před Kristem.